Hodně rozporuplnou sezonu má za sebou Liverpool. Pojďme se tedy podívat na smutné i šťastné okamžiky této možná přelomové sezony.

Premier League

Je těžké hodnotit, zda byla tato sezona až takovým zklamáním, jak by se podle umístění zdálo. Je totiž třeba nalít si sklenku čistého vína a objektivně si přiznat, že tenhle kádr při vší úctě na vyšší umístění neměl. Vše ale postupně, nejdříve se vraťme do loňského léta. Odcházejícího Rafaela Beniteze na lavičce Reds nahradil zkušený světoběžník Roy Hodgson, který měl za sebou životní sezonu ve Fulhamu, se kterým dosáhl až na finále Evropské ligy.

Vše vypadalo nadějně, do klubu přišel domácí manažer a kompetentní lidé se snažili o prodej klubu do lepších rukou, než byly ty od pánů Toma Hickse s Georgem Gillettem. Čekalo se, co bude po nepovedené sezoně s Fernandem Torresem či dalšími oporami týmu. Španělský forvard se rozhodl zůstat, kdežto opora záložní řady Javier Mascherano se rozhodl pro odchod do Barcelony. Jeho touha byla korunována odmítnutím nastoupit na druhé ligové kolo na City of Manchester Stadium. Argentinský kapitán se tak rozhodl loď opustit.

Nakonec pár hráčů dorazilo, nikdo ale nejásal, kdo by taky jásal po příchodech hráčů jako Konchesky nebo Poulsen. O posilách ale později. Klub zažil nejhorší start do Premier League v historii. V jednu chvíli se dokonce ocitl i nad sestupovou propastí. Hráči si prostě nevěřili, marně hledali své formy či někteří dostatečnou motivaci. Venkovní bilance hovoří za vše, pod Royem Hodgsonem Liverpool vyhrál snad jen na hřišti Boltonu. Protipólem budiž například domácí zápas s Chelsea, kdy sice v krizi hrající soupeř na Anfieldu nic nepředvedl a po dvou brankách Torrese odjížděl bez bodového zisku. Jedna vlaštovka jaro nedělá.

Během podzimu také došlo k odkoupení klubu americkou společností Fenway Sport Group, která změnila název z původního názvu New England Sports Ventures. Sliby nových majitelů byly velké. Úspěchy již za sebou měly, například v baseballové MLB. Jenže plná ústa slibů měli i zmínění dva pánové, paradoxně taky z USA. Ačkoliv byli John Henry a spol. ve fotbale zdaleka noví, výsledky klubu se jim zamlouvat nemohly. Důležitým krokem se zdálo být i jmenování Damiena Comolliho, kterému ale mnozí fanoušci Spurs nemohou přijít na jméno.

A tak se již koncem roku vyrojily spekulace o ultimátu pro Roye Hodgsona. Ten také nakonec po dohodě na počátku ledna klub opustil. Na jeho místo měl do konce sezony zasednout Kenny Dalglish. Mnoho lidí se divilo, u fanoušků populární King Kenny totiž již dlouhá léta žádný klub nevedl, navíc sentiment ne vždy přináší úspěch. Jenže tímhle krokem vedení nic pokazit nemohlo, sezona již více zhoršit nešla, navíc Dalglish mohl jen překvapit. Jeho první duel byl hned ostrou zkouškou, na Old Traffordu nakonec v FA Cupu Reds podlehli po sporně nařízené penaltě 0:1.

Než mohl Kenny začít aplikovat své metody, dostal jeho plán vážnou trhlinu. Den po příchodu Luise Suareze, u jehož přestupu hrál mimojité obrovskou roli právě Comolli, totiž odhlásil Fernando Torres, že má zájem přestoupit do Chelsea. No, abych pravdu řekl, nejen s mou nervovou soustavou tahle informace silně zatřásla. Jenže co naplat, jak sám Dalglish řekl: „Žádný hráč není větší než Liverpool FC.“  Výmluvná věta, poslední den přestupního termínu byl tedy pořádně hektický. Liverpool měl za Torrese vyinkasovat 50 milionů liber, čehož si bylo dobře vědomo vedení Newcastlu, o jehož nejlepšího střelce Andyho Carrolla Reds projevili zájem. No a tak se z vytáhlého snipera stal nejdražší britský hráč. Slušná pálka na někoho, kdo hrál pravidelně a oslňoval v PL jen půlrok. Navíc přišel zraněný.

Jenže než se stihl dát Carroll zdravotně do pořádku, začaly zářit jiné hvězdy. Pod vedením Kinga Kennyho rozkvetl například Raul Meireles, který své přednosti ukazoval již pod vedením Hodgsona. Pod Dalglishem ale protrhl střeleckou smůlu a sypal na přelomu ledna a února do branek soupeře jeden gól za druhým. Skvěle se usadil i Luis Suarez, kterého lze směle označit za nejlepšího hráče sezony, i když v klubu působil až od konce ledna.

Do klubu se vrátila pozitivní nálada, důležitým krokem bylo i angažování Steva Clarka jakožto asistenta manažera. Hráči začali hrát uvolněněji, začali si věřit a lidově prostě jezdit po zadku. Výsledky tedy jen vzkvétaly, přišla druhá výhra nad Chelsea, domácí destrukce rivala z Old Trafford a jeho rivala z Eastlands či Maxiho střelecké hody v závěru sezony. Jistě příslib, že i s tímhle kádrem se dají uhrát příznivé výsledky. Celkové umístění může být pozitivní, klub se nekvalifikoval od pohárů, bude mít ale aspoň čas pořádně se připravit na ligovou soutěž. Ono, jak říká mnoho zasvěcených přátel, jezdit stále někam na Balkán není pro hráče nejlepší odpočinek. Do příští sezony je tedy třeba posílit a to na více postech.

Ligové a hráčské statistiky

Nejlepší střelec:
1. Dirk Kuyt – 15 gólů
2. Maxi Rodriguez – 10 gólů
3. Fernando Torres – 9 gólů

*Započítán zde není Andy Carroll, který 11 z 13 branek vstřelil v dresu Magpies.

Nejvíc asistencí:
1. Dirk Kuyt – 10
2. Raul Meireles – 8
3. Fernando Torres a Luis Suarez – 6

Průměr gólu na zápas:
1. Dirk Kuyt – 0,38
2. Fernando Torres 0,33
3. Luis Suarez – 0,31

Počet odehraných zápasů:
1. Pepe Reina – 50
2. Martin Škrtel – 49
3. Lucas Leiva – 47

*Škrtel i Reina odehráli všechna ligová utkání.

Počet odehraných minut:
1. Pepe Reina – 4500
2. Lucas Leiva – 4161 
3. Martin Škrtel – 4108

Žluté karty:
1. Lucas Leiva – 10
2. Martin Škrtel – 9
3. Raul Meireles – 7

Červené karty: Lucas Leiva, Steven Gerrard a Joe Cole – 1

Fauly v Premier League:
1. Lucas Leiva – 62
2. Andy Carroll – 47
3. Dirk Kuyt - 46

Nejvyšší vítězství:
Doma – 5:0 proti Birminghamu
Venku – 5:2 na půdě Fulhamu

Nejvyšší porážky:
Doma – 0:2 s Tottenhamem
Venku: 0:3 na City of Manchester Stadium

Domácí poháry

Tady nelze sálo dlouze ani nic popisovat. Z Carling Cupu vypadli Reds ostudně po domácí prohře na penalty s Northamptonem. V FA Cupu byl los přiliš krutý, hned ve 3. kole výlet na Old Trafford. Jak již bylo zmíněno, první Kennyho zápas výsledkově nepotěšil.

Evropská liga 

Rozporuplná soutěž. Ideální na rozehrání mladíků, avšak nepříliš zajímavá pro fanoušky. Týmy jako Steaua či Utrecht nejsou dostatečným lákadlem. Přesto se Liverpool této soutěže úplně nezřekl a po ušmudlaných výkonech hlavně z venkovních hřišť postoupil do vyřazovacích bojů.

Tak čekala pražská Sparta, která byla Reds vyrovnaným soupeřem a za své výkony zaslouží obdiv. Nakonec se ale z postupu radoval favorit po trefě Dirka Kuyta z odvetného zápasu na Anfield Road. V dalším kole ale čekala stopka v podobě portugalské Bragy, která nakonec dokráčela až do finále. Nic víc k této soutěži netřeba dodávat, hráče světových kvalti zajímá stejně Liga mistrů.

Co se povedlo

V prvé řadě zde musí být zmíněn návrat Kennyho Dalglishe, který do klubu vrátil touhu vítězit a neuvěřitelně bojovného ducha. Společně s Kennym ale nesmí být opomenut asistent Steve Clarke, který prodal své zkušenosti například z Chelsea a pomohl týmu po taktické stránce.

Nelze opomenout ani změna ve vedení, tedy zmíněný odkup FSG, kteří si v prvních měsících získali fanoušky na svou stranu touhou po trofejích a jasnou vizí výchovy mladých hráčů. Čeká se také výrazná letní investice do posil.

Co je ale hlavní, Kenny měl pověstné koule na to, aby nasadil do velkých zápasů i mladé nezkušené odchovance. Skvěle se například uvedl Martin Kelly, který bohužel poslední měsíce promarodil. Jako zkušený mazák si počínal i John Flanagan, který od zápasu s Man City nevynechal až do posledního kola jediný zápas. Zranění kapitána Gerrarda využil například Jay Spearing, který nedostatek technických schopností dohání bojovností a láskou ke klubu. Dále se předvedl také velmi talentovaný Jonjo Shelvey, od kterého si já osobně do budoucna hodně slibuji. Letos měl ale problém se zraněním. Ukázal se i například nejmladší hráč v historii klubu Jack Robinson.

Jarní forma byla úžasná. Hlavně na domácí půdě to týmu šlapalo, všichni do jednoho se rvali do posledního kola ještě o páté místo zaručující účast v Evropské lize. Ožili i hráči, kteří byli jasně na odpis, například Maxi Rodriguez, své výkony vystupňoval i Martin Škrtel.

Prodej Fernanda Torrese, tedy konkrétně filozofie, že žádný hráč není víc než klub.

Co se nepovedlo

Angažování Roye Hodgsona. Známý světoběžník měl tým probudit, místo toho ale klub zažil nejhorší vstup do sezony vůbec. Roy je zkrátka typem manažera pro tým, která nemá ty nejvyšší ambice. Na obhajobu je třeba říct, že Hodgson nedostal spoustu času a nedostal finance na dostatečné posílení kádru.

S tím vším je spojený otřesný start do sezony, výsledky byly nehodné klubu, jakým je Liverpool. Především výkony na venkovních hřištích byly katastrofální, jediná výhra na půdě Boltonu, jinak jedna z nejhorších bilancí.

Závěr sezony, tedy konkrétně poslední dva zápasy. Liverpool měl ve svých rukách to, aby hrál v další sezoně Evropskou ligu, měl 2 body náskok na šestý Tottenham. I když je tato soutěž z mého pohledu ne příliš důležitá, přeci jen je to Evropa a o tu hráči vždy rádi bojují. Jenže přišla domácí prohra právě se Spurs 0-2 a poté v posledním kole porážka ve Villa Parku.

Častá zranění opor, převážně tedy kapitána Stevena Gerrarda. Ten se dostal do podobné pozice jako Torres pod Benitezem. Díky příšerné kvalitě zálohy byl nucen hrát, i když nebyl úplně fit. Doplatil na to hlavně po zápase s Man United, avšak u tohoto zápasui bylo rozhodnutí nastoupit čistě jeho. Ani se nedivím, že chtěl hrát.

Výsledky v pohárech rozhodně nebyly tím, čím by se Reds mohli letos chlubit. Brzy vypadli v FA Cupu, League Cupu i Evropské lize.

Hodnocení posil

Začněme letními posilami. Již z iniciativy Rafaela Beniteze do klubu přišli Milan Jovanovič a Danny Wilson. Srb zklamal na plné čáře, po nepovedených výkonech již ani nehrál a sledoval většinu zápasů z tribuny. Mladý Skot má ještě čas, zatím ukázal spíš taktickou nevyzrálost, ale zase třeba slušnou rozehrávku, jeho čas přijde. Dále přišel na volný přestup Joe Cole z Chelsea, od kterého se čekalo opravdu dost. Díky zraněním nebo trestům ale ztratil naprosto zápasový rytmus a předváděl slabé výkony, již se hovoří o jeho odchodu.

Roy Hodgson si dále vyhlédl Christiana Poulena, se kterým pracoval již v Kodani. Dánský záložník ale nepředvedl zhola nic a byl daleko předčen i kritizovaným Lucasem. Dalším bývalým svěřencem Hodgsona byl Paul Konchesky, pro průměrný klub soutěže ideální levý bek, pro Liverpool ovšem jen silně krajní varianta na levý kraj obrany. Poslední měsíce strávil na hostování v Nottinghamu, také se čeká jeho odchod.

A teď pojďme na ty povedenější. Raul Meireles nebyl přímou náhradou za Javiera Mascherana. Byl to ale hráč vyčnívající v Portu i portugalské reprezentaci, vyhlédnut byl údajně již pod Rafou jako náhrada za Xabiho Alonsa. Nejprve se mírně trápil, Hodgson jej totiž stavěl až k lajně, kde to pokérovanému Raulovi nesvědčilo. S příchodem Kennyho Dalglishe nejenže zlepšil výkony, ale začal se prosazovat i střelecky. Nejlépe mu seděla pozice volného záložníka, přesto byl i tak často neviditelný.

Lidově „kaufem jak sviň“ byl přestup Luise Suareze. Příchod uruguayského útočníka s pověstí simulanta jsem díky jeho fotbalovým kvalitám kvitoval již těsně po přestupu. Nikdy ale nemohl tušit, jak moc rychle El Pistolero zapadne. Stal se okamžitě ofenzivním tahounem, dodal svou technickou vyzrálostí a chytrostí ofenzivě naprosto nový rozměr. Měl hlavní podíl na skvělých výkonech v jarních měsících, vstřelil 4 branky a dalších 6 jich připravil.

Velkým otazníkem zůstává Andy Carroll, nejdražší britský hráč historie. Ten po rekordním přestuu zhruba měsíc marodil, pomalu se dostával do formy před zraněním, když přišlo další zranění. Spoluhráče ale příliš svádělo nakopávat balony. S částkou se nikdy nesmířím, ale Andy může dodat hře Reds jiné rozměry, něco, co jím již dlouho chybělo.

Hodnocení kádru

Brankáři

Zde takřka nikoho do brány nepustil Pepe Reina, který odváděl velmi spolehlivé výkony. Sice měl chvíli zaječí úmysly, ale povedené jaro ho přesvědčilo setrvat v klubu. Záda mu kryl převážne mladý Maďar Gulacsi.

Obrana

Pravá strana je vyřešena velmi dobře. Své výkony v defenzivě ustálil Glen Johnson, skvěle se uvedli i mladíci Kelly s Flanaganem. Na opačném kraji obrany to je horší, Aurelio je stále zraněný, Konchesky na odchodu, Robinson stále ještě nezkušený. Zaskakovat musel Johnson, v létě bude muset přijít levý bek.

Co se týče středu obrany, tam je situace zapeklitá. Carragher pomalu dosluhuje, přesto je stále velkým vůdcem obrany a nikdo jiný v kádru neumí spoluhráče takhle dirigovat. V závěru sezony hrál výborně Martin Škrtel a pokdu byl zdráv, své si odvedl s přehledem i Daniel Agger. Ten ale pobývá více času na marodce než na hřišti. Dále jsou v záloze zkušený Kyrgiakos či mladí Wilson s Wisdomem. Posila by přijít měla jen v případě odchodu například Aggera, ale jen někdo na vysoké úrovni, kdo by dokázal nahradit postupně Carru. Nepočítám ale s tím, že by někdo odcházek, maximálně Kyrgiakos.

Záloha

Jednoznačně nejslabší článek celé sestavy. Na chabou zálohu LFC doplácelo celou sezonu. Naprosto se rozpadl střed zálohy, při zranění Gerrarda zde naskakovali Lucas, Spearing či Poulen, tedy hráči kvalitou nehodni základní sestavy. Ačkoliv Spearing je příkladný bojovný odchovanec, talent prosadit se na rozdíl od Shelveyho postrádá. Meireles hrál prim až na volné pozici. Příchod minimálně jednoho středního záložníka je povinností, jeden ideální exemplář by se našel například v Upton Parku.

Kraje zálohy jsou dalším bolavým místem. V závěru sezony se hrálo na jedno klasické křídlo, na druhé straně se občas nachomýtl Meireles, který ale jak již bylo řečeno, běhal všude. Navíc na kraji zálohy nemůže hrát útočník Kuyt, lazar Cole či průměrek Maxi. Stejně jako u středních záložníků musí přijít minimálně jedno křídlo, nejlépe ale dvě křídla.

Útok

Zde si asi není nač stěžovat. Své si odvedl před odchodem Torres, skvěle zapadl Suarez, který táhl celou ofenzivu, své možnosti ukázal i Carroll, který ale bude mít ještě co dokazovat. Když v útoku nastoupil, tak si vedl velmi dobře i Dirk Kuyt, kterému je pozice útočníak přirozenější než post krajního záložníka. Na své šance čekají třeba Ngog či Pacheco, mladý Morgan má ještě čas.

To nej

Nejlepší hráč: Luis Suarez
Nejhezčí gól: Raul Meireles proti Wolves
Nejlepší moment: Návrat Kennyho Dalglishe a návrat Beniteze při vzpomínkovém ceremoniálu k výročí tragédie z Hillsborough.
Nejlepší zápas: Proti Manchesteru United doma – 3:1
Největší posila: Luis Suarez
Největší smolař: Fabio Aurelio
Největší tragéd: Sotirios Kyrgiakos
Nejhorší moment: Odchod Fernanda Torr*se.

Souhrn sezony si může prohlédnout zde.