Finále Ligy Mistrů na Anfieldu? Nestandartní, ale úžasný zážitek!

Většina fanoušků Reds měla v sobotu 26.5. namířený zrak směr Kyjev, ale pár dotyčných se vydalo na dalekou cestu, aby finále strávili ve svém druhém domově…

Sraz redakce na finále LM? Určitě dorazím! Sorry kluci, jedeme do Liverpoolu, nedorazím.
Tak nic, Liverpool drahý, dojedeme s klukama do Bratislavy. Tak ne, jedeme na Ukrajinu, s
listkama nebo bez nich, nevadí. Tak ne kluci, nemám pas, na 99,9% dojedeme do
Bratislavy ! Pardon, ožrali jsme se s klukama při posledním ligovém zapase a koupili letenky
do Anglie a už nemůžu couvnout, užijte si to beze mě.

Takhle nějak probíhalo mé rozhodování o tom, kde nejdůležitější zápas klubu za posledních pět let shlédnu .
Teď sedím na trajektu směr Dublin. Nudím se, cesta trvá přes tři hodiny a já bojují s
odeznivajici kocovinou a dalším nastupujícím alkoholovém opojení a přemýšlím, co jsem
vlastně prožil.

V Liverpoolu jsem byl po páté, navštívil jsem tři venkovní duely na Spartě, v Dortmundu a
naposledy v Portu. Zažil jsem zostuzení Evertonu (4:0) i poslední Stevieho North – West
derby kdy odehrál třicet vteřin.

Přesto mě nejvíce okouzlil zápas, který jsem nenavštívil. Finále LM na Anfieldu. Je to
hloupost? Jet z Česka do Anglie 14 hodin abychom byli tam kde se nehraje? Jinde možná,
ale v Liverpoolu rozhodně ne.

Po příjezdu do města a obědě jsme ihned zamířili na Anfield. Že se nehraje zápas? Koho to
zajímá? Před stadionem je rušno jako vždy, ve vzduchu je cítit spálená klobása a také
očekávání, očekávání něčeho velkého. Tomu jsme podlehli i my, těšili jsme se na nedělní
přivítání hráčů ve městě a prožití něčeho neskutečného. Nevím, zda nás bláznů z Česka jelo
více, nebo jsme byli jen my tři, všichni se nám smáli, ale my se nenechali odradit, měli jsme
krásný sen, který bohužel zůstal jen snem.

Na Anfieldu byla úžasná atmosféra, podobnou jsem doposud nezažil. Tribuny The Kop a
Anfield Road Stand byly beznadějně vyprodány, Main a King Dalglish Stand byly zaplněny
ve spodních patrech, ty vrchní logicky nebyly otevřeny.

O zápase se příliš rozepisovat nechci, všichni jste jej viděli. Nebudu tady kritizovat Kariuse,
sám jsem brankář a tohle se občas stane, bohužel finále LM je poměrně hloupá chvíle na
takovéto hrubice. Chtěl bych ale říct jinou věc. Vím, že budete říkat že zranění klíčového
hráče s týmem prostě musí zamávat, ale my se musíme stát týmem, kterému se na to
nestane, týmem, který dokáže nahradit každého klíčového hráče, týmem, který neustoupí od
fungujícího systému když se někdo zraní, týmem, který i takovýto zápas vyhraje. Takový
tým je Real a snad takovým týmem budeme i my, zatím nám něco chybí, ale cesta
nastoupena je.

Od počátku zápasu byl Anfield nesmírně hlučný, všichni věřili ve vítězství, v nastolení nového trendu. Začátek zápasu atmosféře jen dodával, vše ale skončilo ve třicáté minutě. Ze hřiště mířil v slzách Mohamed Salah, Anfield stichl a už se neprobral. Atmosféra byla na bodu mrazu, hráči bránili polovinu hřiště a my jen doufali, že nerozhodné skóre udržíme do poločasu a v kabině se stane zázrak.

Jenže nestal, bezradný výkon pokračoval a vše vygradoval první gól, všichni po sobě jen koukali, jestli se jedná pouze o vtip nebo se vážně děje to, že Liverpool po desetiletém čekání dostane nejhloupější gól ve finále Ligy Mistrů. Branka ale platila a nic nenasvědčovalo tomu, že bychom se zápasem mohli něco dělat. Jenže přišla branka Maneho a euforie. Euforie z toho, že vlastně nemůžeme prohrát, vše nám klapalo a tento gól nás nabudí, začneme hrát a zaslouženě vyhrajeme. Zbytek už znáte velice dobře, v 90´ minutě začala klasická You´ll Never Walk Alone, ale byla jiná než po obvyklém ligovém zápase, byla z povinnosti, bez naděje….

Na neděli jsme měli naplánovanou oslavu titulu ve městě spolu s milionem dalších, stejně
smýšlejících fanoušků, bohužel nestalo se. Místo toho jsme strávili skvělé odpoledne na pláži
v Birkenheadu a byl to skvělý relax, takový, jaký člověk prostě občas potřebuje.
Pomalu se blížíme k břehu Dublinu, tohle na cestách za mým milovaným LFC tak zbožňuji,
vždy si najdu nové místo které poznám. Nakonec jsme si v nejslavnějším pubu v Dublinu, Temple´s Bar dali Guinnese, kterého sice nesnáším, ale prý je nejlepší na Ostrovech, a nebylo to tak hrozné 🙂

Spolu s mými parťáky do deště Martinem a Lubošem se s vámi loučíme, letos to sice
nevyšlo, ale příští rok už bude náš 🙂
…..Snad…

…..Snad už přímo v Madridu, nebo opět na Anfieldu? Uvidíme 🙂

17 Comments

  1. MengiCZE

    31. mája 2018 at 11:21

    Ten guinness ten článek parádně zakončil. Super počtení. Škoda že se to sebehlo jak se sebehlo protože do Live bych jel kdykoli 😁

    Akorat cesta 14 hodin?? Jste jeli busem nakonec?

    • Xabi18

      31. mája 2018 at 12:00

      Guinnes i když jsem jeho velkým odpůrcem, tak v The Temples opravdu chutnal a doporučuji 😀
      Nene busem ne, ale 4h z Třince do Prahy autem, pak nějaké couračky a let, a ze Stanstedu autem do Poolu, no a na tříhodinové trase jsme měli hodinu a půl dlouhou kolonu no 😀 Aspoň jsme stihli více piv 😀

  2. Fabio21

    31. mája 2018 at 22:25

    „Nakonec jsme si v…“
    Na konci sa stratilo pokračovanie.
    Inak super počteníčko resp. report 😉

  3. robroy

    31. mája 2018 at 22:57

    Dik za report Xabi, velká škoda, že „výlet“ sa nemohol ukončit s bujarími oslavami pohára Majstrov, po druhom gole hnusáka Bejla som sedel na gauči jak obliaty vedrom vody.. Ja som sa normálne hanbil..

    S*urv*syn Ramos, snád mu to o rok oplatíme, hned vo vyradovačke..

    • Xabi18

      1. júna 2018 at 16:12

      Hodně jsme se těšili na ty miliónové oslavy a víceméně i kvůli nim jsme tam jeli. Je to škoda, myslím, že to nebylo daleko, ale bohužel tentokrát nám nebylo přáno. Uvidíme jaké bude přestupové léto a pokud přijdou ještě 2-3 hráči dobré úrovně, může být příští rok minimálně stejně dobrý

  4. Trapy

    1. júna 2018 at 0:15

    Parada Xabi a som strasne rad,ze si konecne pochopil,co to je pint Guinnessa na Ostrovoch,lebo vzdy si mi vravel,ako tie sracky mozem pit:-)

You must be logged in to post a comment Login

Leave a Reply