We like: K YNWA patrí aj rešpekt k druhým

Pre tento diel We like prijal pozvanie chlapík, ktorého niektorí môžete poznať pod nickom Alan Kennedy. Usaďte sa a príjemné čítanie.


Tento fanda The Reds je skôr známy z liverpoolsky.net, nám však poskytol určite zaujímavé odpovede.

Skús sa našim čitateľom najprv trochu predstaviť.

OK, takže jsem obyčejný chlápek po čtyřicítce, učím psychologii na Univerzitě v Hradci Králové. Kromě LFC mám rád heavy metal (jsem redaktorem magazínu SPARK) a jsem typickým nerdem: počítačové hry, scifi apod. Mám manželku a 2 děti.

Prejdime k LFC už podľa nicku je jasné, že nefandíš klubu krátko. Odkedy a čo ťa priviedlo k The Reds?

No, jsem trochu veterán. Pokud si vzpomínám, když mi bylo sedm let (to bylo v roce 1974), tak bylo mistrovství světa a mě se hrozně líbil Kenny Dalglish. Jak zjevem, tak jménem… kvalitu hry jsem asi posoudit ještě neuměl.

Každopádně jsem si jeho jméno zabral na hru s klukama za domem, kde se nás scházela pěkná tlupa (někteří z nich dokonce hráli později ligu a reprezentovali  Takže o trochu později jsem zjistil i něco o LFC a stal se fanouškem.

Za komoušů bylo informací minimum, nanejvýš úterní tabulka a výsledky zápasů se jmény střelců. Pamatuji se, že jsem si barvami na plastová letadýlka namaloval na bundu znak klubu a na druhou stranu kosočtverec UMBRO (aniž bych tehdy věděl, co to znamená). 🙂

Spomínaš Kinga Kennyho, ale nick máš Alan Kennedy. To si pýta vysvetlenie….

No, jak jsem říkal, informací o LFC bylo pomálu, takže jsem jako první zápas viděl nějaké pohárové finále… asi si nevzpomenu jaké. A Alan Kennedy tam byl nejlepším hráčem, navíc hrál na stejném postu jako já… oblíbil jsem si ho, byl to férový, technický hráč s tvrdou střelou. Vždycky trochu ve stínu, ale spolehlivý tahoun a střelec důležitých gólů… včetne penaltových rozstřelů. A sympaťák!

Dnes sa to zdá neuveriteľné, ako sa niekedy získavali informácie o klube. Škoda, že práve v tých časoch prežíval klub svoje najkrajšie obdobie… A osobne si myslím, že niekde tam na prelome 80. a 90. rokov sme hrubo podcenili možnosti marketingu, ktoré naopak naplno využil náš úhlavný nepriateľ (Man Utd) a začal sa pomaly posúvať pred nás. Čo si o tom myslíš Ty?

Souhlasím. Myslím si také, že velikou chybou bylo jmenování Graema Sounesse na post manžera po skvělé dynastii Shankly – Paisley – Fagan a řekněme i Dalglish, která trvala přes 30 let….Ještě bych dodal, že Man Utd dlouhá léta nebyl můj úhlavní nepřítel. Měl jsem rád každý klub z britských ostrovů, a vždy jsem mu v pohárech fandil. Ovšem teprve události z posledních let mě dovedly ke znechucení nad těmi neřády z Man Utd.

Posuňme sa z krásnej histórie do krutej reality. LFC vypratal pozície a nevyzerá to, že sa v blízkej dobe staneme opäť dominantným tímom Anglicka. Už dokonca nie sme schopní kvalifikovať sa ani do Champions League. Kde vidíš chyby?

Tak myslím, že ty chyby vidí každý. Především nedomyšlená a někdy až hloupá přestupová politika, která nás stála neuvěřitelné prostředky, jakoby byly vyhozené do smetí… Dlouholetá neschopnost postavit nový, nebo modernizovat starý stadion, což nám dělá každoroční ztrátu na konkurenci a nedostatek cashflow.

No a známe události s majiteli… Do toho se mi zdá, že klub ztrácí známou „liverpool way“ a hráči už ho berou jako každou jinou štaci, na což jsem také nebyl zvyklý
Přiznám se, že jsem byl pro odchod Kennyho. Mám k němu obrovský respekt (jako přímý pamětník jeho úspěchů hráče i manažera), ale zdálo se mi, že oproti Rafovi (Benítez) naše hra postrádala smyl, systém. Jeho neustále lpění na svých nákupech (Henderson – Downing) a tradiční lavička pro nejlepšího hráče předchozího utkání mi nedávala smysl.Osobne som veľmi sklamaný aj z častých výmien manažérov, na čo liverpoolsky fanúšik nie je zvyknutý. Ako sa pozeráš s odstupom času na odvolanie Dalglisha a čo si myslíš o doterajšom pôsobení Rodgersa?

Rodgers potřebuje čas, ale jeho snaha o jakési liverpoolské tiki taka mě vůbec nebere a myslím si, že se tento styl nehodí ani do Premiere League, ani pro náš tým. Naše úspěchy pramenily vždy z něčeho jiného, než z tohoto ošklivého a nudného stylu…

Spomenul si Beníteza. Ten rozdelil fanúšikov na dva tábory, tých, čo ho takmer uctievali a tých, čo mu vyčítali jeho tvrdohlavosť a priali si jeho odchod. Ako si ho vnímal ty?

Nesmíme zapomínat, že nám zajistil cenné trofeje, včetně neuvěřitelného vítězství v památném Istanbulu. Samozřejmě, také mě vyváděl z míry jeho rotační sytém, ale sezóna 2008/9 byla fantastická a opravdu jsme sahali po titulu.

Na druhou stranu, mnohé hráče nevyužil tak, jak by si zasluhovali. Později už měl svázané ruce. Jeho vztah k Liverpoolu, který přijal za svůj domov a jeho upřímná charitativní gesta mě dojímaly. Takže moje hodnocení je spíše kladné, na tehdejší tým vzpomínám rád a Rafovi přeji hodně úspěchů na jeho dalších působištích. Včetně Chelsea.

Máme tu Rodgersa s jeho peknými rečami, ale osobne ma nepresvedčil, že by to mal byť práve on, kto bude náš spasiteľ. Hlavne jeho prezentovaný vysoký pressing či tiki taka márne hľadám a tých prešľapov je oveľa viac. Myslíš, že bude spasiteľom, na ktorého čakáme?

Rád bych se mýlil, ale myslím, že ne. Nicméně já od něho očekávám něco jiného. Určitou stabilizaci celku, zapracování našich mladých hráčů (teď ale nemám na mysli nějaké zajíčky, ale třeba i Kellyho) a rozumné doplňování kádru.

Možná, až bude v klubu déle, ztratí zbytečný ostych ke zkušeným hráčům a občas je i posadí na lavičku, když jsou z formy.

Čo hovoríš na káder, má vôbec kvalitu na to, aby sme reálne mohli myslieť na boj o Champions League?

Na to nemám jasný názor. Je škoda, že nás teď moc nedrží obrana, protože ofenziva se zdá být v pořádku. Ale asi není úplně ideální, jak jsme závislí na Suárezových gólech. Takže bych řekl, že kdyby hráči hráli bez výkyvů a každý držel svoji špičkovou formu, na CHL by to bylo. Ale od tohoto ideálu jsem bohužel daleko…

Obrana je kritickým bodom tímu a veľa  fanúšikov Rodgersa kritizuje za roztrhnutie stopérskej dvojice Škrtel – Agger. Lenže defenzíva nie je iba obranná štvorka, ale veľmi dôležitú úlohu zohráva defenzívny štít, kde podľa mňa veľmi zaostávame za konkurenciou… Čo ty hovoríš na Lucasa?

Haha, teď jsi udeřil hřebíček na hlavičku, já a Lucas. Začnu takto: je to sympatický člověk, optimista a příkladný sportovec. Ale já prostě skřípu zubama, když ho vidím na hřišti. Opravdu si myslím, že nás v sezóně 2008/9 stál titul. Kdyby na jeho místě byl jen trochu nadprůměrný hráč, určitě bychom měli tak o 6 – 7 bodů více.

Postupem času se z tradičně nejslabšího hráče stal průměrným hráčem, ale stále nechápu, proč je na hřišti on a proč už celé roky nemá LFC lepšího defenzivního záložníka. Jinak ke stoperům – nejdříve jsem nerozuměl, proč Martin nehraje, ale Carra byl v těchto zápasech skoro vždy naším nejlepším defenzivním hráčem, takže smysl to asi mělo…

Prejdem k trochu osobnejším témam. Bol si na Anfielde? Keď áno, koľko krát a najsilnejší zážitok?

I když jako nováček už v pokročilém věku, byl jsem na Anfieldu už několikrát. Někdy jen tak na zápase, ale byly tu i zajímavější cesty. Například jsem absolvoval ANFIELD ULTIMATE EXPERIENCE (možná jako první Čech) nebo jsem cestoval speciálním letadlem se sparťanskými fanoušky na utkání evropského poháru v našich klubových barvách a když se před odletem letadlo porouchalo, strávil jsem s nimi noc na liverpoolském letišti. Ale každá cesta mi vždy dá něco nového, potkám zajímavé lidi a vím, že tyto cesty už budou vždy součástí mých plánů, dokud se bude zeměkoule točit!

No to chcelo kopu odvahy s tými Sparťanmi. Nemal si obavy? Ale pravdu..

Samozřejmě jsem měl mírné obavy, ale jsou to obyčejní fanoušci jako my… ovšem když jsem je vyřadili, raději jsem jim naší šálou před očima nemával. Nicméně pokud si vpomínám, fandili příkladně (já jsem s nimi v kotli nebyl) a dokonce jim po zápase aplaudoval i The Kop.

Čo považuješ za najkrajší zážitok za tie roky?

Rozdělil bych to na několik částí. Miluju evropské pohárové noci. Ať to bylo finále v Římě s Grobelaarovým tanečkem při penaltách, nebo Istanbul, nebo zápasy na Anfieldu s Chelsea, nebo slavné vítězství s Realem…

Takové zápasy mě naplňují hrdostí. Potom v rovine osobních zářitků moje návštěvy Anfieldu nebo trénink a besedu při Experience… ale kdybych měl vybrat jeden, tak můj gól při asistenci Molbyho, se kterým jsem hrál v týmu a jeho poplácání po zádech, škoda, že tam tehdy nebyl Kennedy, ale Molbyho mám ve svém soukromém all-stars týmu, ale Alana ne.

Tak nám ho môžeš napísať, keď treba aj s náhradníkmi.

Dobrá, ale jsem trochu nerozhodný, těch skvělých hráčů bylo tolik… abych si to ulehčil, zařadím jen hráče, které jsem viděl hrát.

V bráně by byl Reina, kterého považuji za nejlepšího brankáře, co u nás chytal (v letech své nejlepší formy, což bohužel není letos). Pravá obrana Jamie Caragherr, kterého mnozí už vidí jen jako stopera, ale měl skvělé roky na krajním beku. Jeho agresivita, skvělé čtení hry a blokování střel ho zdobí dodnes, ale ve svých nejlepších letech prostě zavřel čáru a jezdil po ní nahoru dolů. Na druhé straně John Arne Riise, který měl všechno, ale hlavně jedovatou střelu. Bojovník (jako všichni skandinávci).

Stopeři: Sami Hyypiä a Phil Neal. Sammi je skvělý hlavičkář a to nám dodnes chybí – někdo, kdo je nebezpečný při každém rohovém kopu. Phil šéfoval obraně a svému prostoru tak, jak to dnes umí snad jen John Terry. Ale dělal to celé roky, on byl pilířem všech našich úspěchů.

Záloha: na kraji určitě Steve McManaman, rychlý, chytrý, výborný střelec. Na druhé straně Stevie Gerrard, sory Stevie, ale vprostřed mám jiné kanóny. Jedním z nich je práve Jan Mølby. Neuvěřitelný přehled, skvělé pasy, úžasná bilance penalt, snad nejchytřejší hráč, co jsem kdy viděl. Záda mu jistí Xabi Alonso. Toho jsem miloval od prvního kopnutí do míče v našem dresu. Hraje tvrdě, perfektně střílí, ledově klidný a vždy soustředěný. Pro mě nejlepší hráš současnosti.

A útok?

Musím ho složit aby fungoval – jeden rychlík a jeden likvidátor. Volím Iana Rushe, doposud jsem neviděl hráče, který by s takovým klidem proměňoval šance. Vedle něj Robbie Fowler. Bojovník, rychlík, takový míšenec buldoka a chrta.

Až jako náhradníci dvojice Torres / Owen, která by fungovala stejně.  Na lavičce mi dále sedí John Barnes a náhradní brankář Ray Clemence a držitel Zlatého míče Kevin Keegan.

Pro Suáreze není místo, a nebude. Tento hráč představuje přesně to, co nemám rád – simulování, nesportovní chování, diskutování s rozhodčími. Dělá mi radost svými góly a vždy je mi líto, že nemá chování třeba Robieho Fowlera. Ten se přiznal v zápase Arsenalem, když rozhodčí písknul penaltu, že jen přepadl a že neměla být písknutá. Hned za ním běžel a mával rukama, že nemá pískat. To by Suárez neudělal nikdy a to mě mrzí…

Nebudem sa ťa pýtať na najobľúbenejšieho hráča, ale kto je pre teba ten najlepší?

Z celé historie asi Ian Rush, z blízké minulosti Xabi Alonso, ze současného kádru to stále ještě bude jistý pan Gerrard.

Na záver, čo by si odkázal čitateľom lfcway.com?

Asi jen jedno: myslím, že fanoušci LFC by se měli chovat jinak než ti ostatní. Náš klub není obyčejným týmem a Liverpool není obyčejným městem. Podívejme se na to, jak se dokáží fanoušci LFC a Evertonu spojit, když jde o důležité věci.

Máme rádi stejný druh fotbalu, takový, který se hraje jen v Premiere League. Někteří fans se nechovají, jak se sluší a patří. Chybí jim respekt k druhým, k jejich názorům. Nebuďme jako oni. Proč druhého hned posílat, aby fandil Chelski, když má jiný názor na naši sestavu? Proč se nechovat přátelsky k někomu, komu jde o stejnou věc – aby náš klub vzkvétal a vydobil si zpět místo, které mu patří? Takže k našemu YNWA přidávám – respekt k druhým, kteří mají stejně rudé srdce, ale i k těm, kteří ho mají v jiné barvě. Jenom jistým vandrákům bych už chleba nepodal, ale ti se ke slušným  fanouškům nepočíítají!

You must be logged in to post a comment Login

Leave a Reply