We like: Rodgers dal Carrovi možnost rozloučit se s fans

Vaše oblíbená rubrika We like vám přináší druhou část (1. část – klik) rozhovoru s fanouškem z Dortmundu, ve kterém se mimo jiné dozvíte, jak prožíval památnou noc v Istanbulu nebo Paříži, kdy LFC pozvedl pohár pro nejlepší evropské mužstvo.


Dozvíte se, jaký má názor na Brendana Rodgerse, bez kterých hráčů si neumí představit současný LFC či jaká je jeho ideální 11ka.

Jak si prožíval Istanbul 2005, jak ses cítil v poločase?

Příteli, díky mé úžasné ženě, která využila svých známostí jsem měl možnost sledovat finále přímo v Turecku. Později jsem ji mnohokrát děkoval za možnost prožít tento nezapomenutelný květnový večer. Tento zápas se zapsal do dějin zlatým písmem.

Tenkrát, jako obvykle jsme měli v ochozech převahu, Turecko zaplavila vlna Reds, po celý den panovala úžasná atmosféra. Měl jsem trochu obavu o bezpečnost, Turci jsou známí svou averzí vůči anglickým týmům, trochu tomu rozumím, ale vše proběhlo v naprostém klidu. Možná i díky faktu, že samotní Turci byli svědkem zázraku, který se udál na jejich půdě.

Samotné utkání se nevyvíjelo od počátku v náš prospěch. Na stadionu byla před začátkem parádní nálada. Tolik vlajek, co bylo v Istanbulu jsem snad ještě na jednom místě neviděl. Jedna velká liverpoolská rodina se ukázala v plné parádě. Avšak v úvodu utkání nám zamrzl úsměv na rtech, pak přišli další branky v naší síti a nejen hráči, ale i my fanoušci jsme byli, jako opaření. Na hráčích byl vidět šok. Jistě si byli vědomi, že na stadionu je několik desítek tisíc fanoušků Reds a bylo na nich vidět, že rozhodně nedají svoji kůži lacino.

O poločase jsme my fanoušci věděli, že tým nás bude potřebovat, víc než kdykoliv jindy. Když se z útrob stadionu vynořili hráči LFC uvítali jsme je aplausem a snažili povzbudit, chtěli jsme naznačit, že věříme! Nic nebylo ztraceno. Pokud se ptáš příteli, jak jsem se cítil o poločase? Nic moc, ale věřil jsem. Burcoval jsem své přátelé v červených dresech. Říkali jsme si, že do 60. minuty musíme dát branku, abychom byli ve hře.

Ač jsem v té době měl určité potíže s dalekozrakostí nemohl jsem přehlédnout novice v našem dresu. Vysoký, hubený s typickou chůzí – bylo to Didi – Dietmar Hamann. Tušil jsem, že tento hráč přinese do týmu odhodlání poprat se s výsledkem a že udělá vše proto, aby LFC zvedl již po páté nad své hlavy ušatý pohár pro vítěze nejprestižnější evropské soutěže. Didi byl přesně to, co jsme potřebovali, přinesl do hry klid, rozvahu, zkušenost – vynikající výkon v druhé půli, stejně, tak Stevie G, Carra, Dudek a další.

To co se odehrálo v následující čtvrthodince nemá ve světě fotbalu obdoby. V 60. minutě po proměněné Xabiho penaltě jsme lapali po dechu. Tehdy jsem byl nesmírně hrdý na LFC a hráče, kterým se povedlo vyrovnat takřka ztracený zápas. v podstatě vstát z mrtých. Tohle je LIVERPOOL FC – nikdy se nezvdává.

S mými přáteli jsme si navzájem utíraly slzy štěstí. Někdo plakal, někdo se hrozně smál, někdo jen nevěřícně zíral. Byli jsme šťastni. Všichni jsme zpívaly hymnu a ještě teď mi při této vzpomínce naskakuje husí kůže. Prožíval jsem pocity štěstí, extáze, připadal jsem si jako v nebi. Absolutní lehkost. V tu chvíli, určitě jsem nebyl sám, jsme věděli, že finále bude naše.

Dodnes vidím, jak měl Carra křeče a přesto předváděl obrané zákroky na úrovni světové extratřídy. S postupem času, kdy se blížil konec zápasu jsme prožívali muka, bylo to velmi napínavé. Když měl šanci Ševčenko a Jerzy Dudek ho zázračně vychytal, tak jsem měl pocit, že nastane hromadný infarkt v podání fanoušků Reds, nakonec to dobře dopadlo a nevím, jestli to bylo slyšet, ale tenkrát zazněla obrovská rána, když nám spadl kámen ze srdce.

Moc jsem se těšil na penalty, miluju tyhle chvíle, je to buď a nebo. V tu chvíli se dělí muži od chlapců. Reds zvládli penalty bravurním způsobem a odstartovaly tak bláznivé oslavy nás fanoušků. Byl to moc krásný večer, nezapomenutelný. Jeden z nejkrásnějších dnů mého života. Cítil jsem neskutečnou hrdost, přesto, že jsem byl již ve svém věku, cítil jsem se na 20.

Po zápase jsem si vybavoval všechny finále, či památné zápasy, které jsem prožil za svou fanouškovskou kariéru a dospěl k názoru, že to za to stálo a neměnil bych. Během fandění jsem potkal spoustu přátel a tyto zápasy spojují fanoušky na celý život, dodnes se přátelím a píšu s lidmi z celé Evropy, se kterými jsem se setkal při sledování klubu jménem Liverpool FC.

Je to až neskutečné, kolik fanoušků LFC má po celém světě. Jsme jedna velká rodina, co drží pohromadě a hrne svůj tým k vítězstvím, ikdyž se to ne vždy podaří, tak fanoušci LFC mohou být na sebe hrdí. Patří totiž k těm nejlepším na světě. A finále v Turecku toho bylo jasným důkazem.

Jak vzpomínáš na finále 1981?

Příteli, přes neúspěch v lize, kdy jsme skončili daleko za očekáváním, se nám však jak již tradičně dařilo na evropské scéně. Na jaře tohoto roku svedly cesty v semifinále evropského poháru proti sobě týmy Bayernu a LFC. První zápas skončil na Anfieldu nerozhodně, přičemž ani jeden z týmů nevstřelil branku.

S přáteli z Liverpoolu jsme se přes dopisy domluvili, že jim vrátíme jejich vstřícnost a pozveme je k nám do Dortmundu a posléze vyrazíme na odvetu do Mnichova. Během cesty jsme potkali další fanoušky Reds a byla to velmi divoká cesta vlakem do Bavorska.

V Mnichově se nás sešlo dalších pár tisícovek a vytvořili jsme červený závoj, který vyrazil směrem na Olympijský stadion. Tehdy se do něj vměstnalo přes 70 tisicí diváků. Atmosféru uměli Bavoři vytvořit vynikající, ale fanoušci Liverpoolu FC se nenechali zahanbit a hnali svůj tým za úspěchem minimálně stejně dobře.

Obě utkání lze charakterizovat vynikající obranou, ani v Mnichově dlouho branky nepadaly. Zděšení zavládlo, když se zranil King Kenny, nahradil ho Howard Gayle, který zastoupil hvězdného Skota a nadělal vrásky domácí obraně. Skórovat se LFC podařilo v posledních minutách zápasu. Tím borcem, který rozeštastnil nás fanoušky byl Ray Kennedy, v hledišti propukla euforie, protože chybělo do konce utkání zhruba pět minut, navíc v tu chvíli musel Bayern vstřelit dvě branky, pokud chtěli pomýšlet na postup do pařížského finále. To se jim nepovedlo, Rummenigge pouze korigoval v poslední minutě a srovnal na konečných 1:1, což zaručovalo postup do finále LFC.

Soupeřem ve finále byl v pařízském Parku Princů věhlasný Real Madrid. Fanoušci LFC měli sraz před zápasem poblíž Eiffelovky, nestačil jsem nás všechny spočítat, ale bylo nás hrozně moc. Odhadem 20 tisíc? Bylo to jak malá demonstrace v srdci Paříže.

Zápas jsme začali dobře, měli jsme hru pod kontrolou a vytvořili si i pár dobrých šancí. Atmosféra byla vynikající, tušili jsme, že dnes je velká šance vyhrát další trofej do sbírky.

Za Real hrál tenkrát Juanito či Camacho, oba v zápase zahrozili, ale byli však jediní. Liverpool FC měl tenkrát navrh, měli jsme vyrovnanější a semknutější mužstvo.

Real se snažil LFC uspat, hrál hodně pomalu, jakmile se míče zmocnili Reds okamžitě si to namířili rovnou na bránu a hojně přitom využívali velké kvality na křídlech. Po jedné z těchto akcí jsme vstřelili i vítěznou branku, která přišla krátce před koncem. Hrdinou večera byl Alan Kennedy. Poté Real hru otevřel a LFC mohl pojistit vedení, to se však nestalo, ale to už v tu chvíli bylo jedno, protože už jsme začínali mohutně slavit.

Bob Paisley zvedl pohár pro nejlepší klub potřetí. Neuvěřitelné. Krásný večer v Paříži jsme tenkrát prožili. LFC byl v tu dobu jasná světová jednička. Obranu řídil a zároveň kapitánoval Phil Thompson, střed pole opanoval Alan Hansen, neskutečný bojovník Sammy Lee brousil postraní čáru, góly střílel a vytvářel King Kenny, Terry McDermott mu zdárně sekundoval. Kennedyovci by nechali za LFC na hřišti duši. Byla radost sledovat tehdejší neporazitelné mužstvo.

Tvoje ideální 11ka?

GK: Ray Clemence

RB: Phil Neal,

CB: Phil Thompson,

CB: Jamie Carragher,

LB: Alan Kennedy,

RM: Ray Kennedy,

CM: Steven Gerrard ©,

CM: Jan Molby,

LM: John Barnes,

ST: Ian Rush,

ST: King Kenny Dalglish

náhradníci: Bruce Grobbelaar, Alan Hansen, Sammi Hyppiä, Dietmar Hamann, Robbie Fowler, Steve McManaman

manažer: Bob Paisley

asistent: Bill Shankly

Jak vnímáš dosavadní působení Brendana Rodgerse u kormidla LFC?

Příteli, Brendan je velmi mladý člověk, který působí v klubu krátce. Poznal jsem již hodně koučů, kteří vedli LFC do bojů. U tak mladého a dá se říct méně zkušeného člověka, lze předpokládat, že bude dělat chyby. I Shankly, Paisley či Benítez se nevyvarovali určitým chybám. Chybujeme všichni a vlastně potřebujeme chybovat, abychom se z těchto chyb poučili a byli pak lepšími. Není trenéra, který by nedělal chyby. Důležité je aby získal zkušenosti, které mu pomohou tyto chyby eliminovat na minimum. Pak se může stát šampionem a dovést LFC zpátky tam, kam patří.

Možná je ještě brzy hodnotit jeho práci. Rodgers je mladý a perspektivní, zcela jistě pilně studuje moderní fotbal, jeho vize zní pro fanoušky nadějně. Otázkou je taky trpělivost majitelů, v dnešní době se jeví dlouholeté působení Wengera či Fergusona jako zjevení z jiného světa. Důležitou roli hrají výsledky. V první sezoně nelze s týmem dělat zázraky, přivedl pár nových tváří, změnil systém hry, v některých případech se mi jeho pojetí velmi líbí. Přeju Brendanovi Rodgersovi, aby se mu jeho práce dařila.

Bez kterých 3 hráčů si neumíš představit současný LFC?

Příteli povím ti to tak – Steven Gerrard – to je srdce LFC. Neznám fanouška, který by neviděl vliv Stevena na ostatní hráče. On je ta pumpa, která rozvádí krev či sílu do celého těla LFC. Je v klubu od útlého věku, vzpomínám si na jeho debut, byl tak mladý, nezkušený a roztěkaný, ale každý kdo ho viděl musel uznat, že z toho klučiny něco vyroste. Takový člověk měl pravdu, podívejte se na Stevenovo kariéru, ta hovoří za vše. Je neskutečně silný, je komplexní, umí hrát dopředu, dozadu, kopat rohy, trestňáky, dát branku hlavou, levou nohou, či pravou. Když byl mladší a dravější, jeho skluzy patřily k tomu nejlepšímu, co bylo na ostrovech k vidění.

V Liverpoolu není větší osobnosti. Mnohokrát jsme debatovali, kdo je z našich miláčků nejlepší v porovnání s ostatními hráči z historie LFC. Vzhledem ke své komplexnosti považuji Stevena za nejlepšího, viděl jsem mnoho jeho zápasů, samozřejmě jsou i zápasy, které si za rámeček nedá, ale těch povedených je většina podle mého názoru. Je kapitán a fanoušky nesmírně zbožnován nejen v Liverpoolu. On má všeobecný respekt po celém světě. Je to bombarďák, kterého nám může celý fotbalový svět závidět.

To, že neodešel do zahraničí hrát po bok největších hvězd a zůstal věrný svým fanouškům mě dojímá. On je nejlepší a právem. V mé ideální jedenátce nosí Steven kapitánskou pásku. Proto si dnešní LFC neumím představit bez něj. Jedinou kaňkou na jeho kariéře je, že nedosáhl na titul v PL. Ještě má nějaký čas před sebou, byl bych moc rád, kdyby vyhrál pro svůj klub titul.

Druhým hráčem, bez kterého si těžko lze představit současnou základní sestavu je pro mě Luis Suaréz. Ten kluk patří k těm nejšikovnějším, co jsem viděl pobíhat po zeleném pažitu. Jeho výhodou a zároveň nevýhodou pro obránce je fakt, že do poslední chvíli ani soupeř, ani fanoušek neví, co Luis udělá. Řeší situace takřka neřešitelným způsobem a to z něj dělá postrah soupeřových obran. Miluje hru, míč a pro fanoušky je lákadlem.

Rád sleduji jeho hru. Má vynikající střelbu, což dokázal v poslední době, kdy se dokázal prosadit z trestných kopů, mimochodem to je vítaná změna. Je dobře, že máme v týmu hráče, který dokáže v těchto situacích zastoupit našeho kapitána, který docela dlouho měl, jakýsi monopol na kopání trestňáků.

Luis je vynikající technik, jeho vůle vyhrávat působí nezdolně. Lítá po hřišti sem a tam, jeho cílem je ukořistit míč a dostat ho do brány, to se mi moc líbí. Je neskutečně hladový, možná nejhladovější ze současného kádru. V současnosti bojuje s Robinem van Persiem o cenu nejlepšího střelce PL. Když porovnáme oba týmy, United a LFC, tak RVP má rozhodně ulehčenou roli, lze hovořit o lepším servisu, který Nizozemec bezesporu má. RVP je závislý na jeho spoluhráčích. Luis je jiný, on dokáže obejít celou 11ku soupeře a ještě udělat kličku brankáři, zastavit se, vrátit se a potupit ho „jesličkami“.

Luis je hodně zábavný, zábavnější než kdokoliv jiný. Je to poklad současného LFC. Doufám, že vyhraje cenu pro nejlepšího střelce, zdá se mi být letos nezdolný, zapracoval i na svých slabších stránkách, jako je psychika a určitá kontroverznost v podobě u fanoušků nenáviděného filmování. To mu bezesporu pomohlo stát se lepším fotbalistou. Otázkou je, zda-li setrvá na Anfieldu. Po celé Evropě budí zájem klubů, které mu mohou dát šanci soupeřit s těmi nejlepšími v Champions League.

Letos se zřejmě nekvalifikujeme, což by mohlo ohrozit Luisovo setrvání v klubu. Luis patří k TOP hráčům a tito hráči nehrají fotbal primárně kvůli penězům, ale hlavně kvůli vítězstvím a trofejím. Obávám se, že Luis bude následovat příklady svých předchůdců (Torres, Owen, Mascherano..). Ale velmi rád bych se mýlil.

Třetím hráčem jehož učinkování má vliv na současný LFC je Jamie Carragher. Trápilo by mě svědomí, kdybych ho neuvedl do této trojice. Ano, Carra má svůj věk, ale je třeba rozumět tomu, že Carra je LFC a už nikdy nebude mít příležitost nastupovat na hřišti za svůj milovaný klub, takže jeho opětovné zařazení do sestavy v minulých měsících vítám s otevřenou náručí.

O Carrovi platí víceméně to samé, co jsem uvedl v souvislosti se Stevenem. Fanoušci ho zbožňují za to kvantum tvrdé práce, kterou pro Reds odvedl. Carra je profesionál, velký odborník fotbalu. Je velmi zapáleným pro věc. Proto mi tak sedí k výše jmenovaným, vhodně je doplňuje. Je nositelem liverpoolských hodnot. Zná město, zná kraj, ví co to je hrát za LFC. Je ohromným bojovníkem. Těším se na každý jeho zápas, který ho ve zbytku sezóny čeká.

Je to obránce ze staré školy, nerozpakuje se na hřišti, co s míčem, pokud je náznak nebezpečí, uklidí míč do bezpečí, tam kam patří, třeba i na tribunu, čímž jakoby zdraví své fanoušky. Dnešní stopeři, např. Daniel Agger je o mnohem konstruktivnější a snaží se řešit situace fotbalovějším způsobem, ale to od Carry neočekávám. On je dirigentem, diriguje své spoluhráče a to je pro obranou činnost a její fungování velmi důležité. Vždy když jsem byl na Anfieldu, byl jsem svědkem toho, že Carra přeřval 40 tisíc fanoušků na stadionu, to je úctyhodný výkon. Příteli, to není vůbec jednoduché.

Dnes samozřejmě už Carra není takový, jako v jeho nejlepších letech, občas prohraje souboj, občas nestačí rychlostně, přesto však po jeho návratu v posledních měsících je patrné, že má vliv na dění na hřišti. Celkově se mi jeho výkony velmi líbily, obzvláště pokud přihlédnu k jeho věku a také k tomu, že v první polovině sezóny byl spíše na lavičce. Carra si zaslouží důstojnou rozlučku na hřišti, nikoliv na lavičce. Carra vyhrál pro LFC spoustu trofejí a Rodgers mu dal možnost na sklonku kariéry ukázat se fanouškům a rozloučit se s nimi.

Carra si užívá odchod do fotbalového důchodu. To se třeba nepoštěstilo G. Nevillovi, který ukončil kariéru a nikdo si na něj tenkrát nevzpomněl, lidi jakoby nevěděli, že je ještě v týmu. V Liverpoolu je situace opačná, Carra tu je a hraje skvěle v rámci svých možností. Je pro mě ctí sledovat poslední zápasy Jamieho v rudém dresu.

Jak vnímáš současnou situaci LFC s ohledem na fakt, že jsi pamětníkem slavných dob LFC?

Příteli, fotbal má mnoho společného s obyčejným životem obyčejného smrtelníka. To znamená, že každý člověk projde při své životní pouti obdobími, kdy se mu dařilo více a někdy zas méně. Ano, zažil jsem velmi úspěšná léta. Léta, kdy byl LFC na absolutním vrcholu a soupeřům se nedařilo ho z tohoto pomyslného trůnu setřást. Ale také pamatuji období, kdy se klubu příliš nedařilo. Takže za tu dobu jsem si už zvykl, že ne každá sezóna je dovedena do úspěšného konce.

Možná mám tu výhodu, že jsem fanouškem také BVB. Když se nedařilo LFC, dařilo se BVB a to mírnilo jisté utrpení z výsledků LFC, obzvláště v 90. letech, kdy přišlo určité vystřízlivění. Myslím si však, že by bylo naivní si myslet, že LFC bude na vrcholu třeba řekněme 30 let v kuse. To je nereálné. V pokročilejším věku jsem přišel na to, že nemá cenu se stresovat prohrami mého milovaného klubu. Užíval jsem si každý zápas, tu atmosféru, ani jsem nehleděl na výsledky, důležité pro mě bylo, že jsem byl u toho. Věděl jsem, že si fandění a věci okolo fotbalu chci užívat a na to jsem se soustředil a soustředím dodnes. Fotbal a fandění je pro mě v pvé řadě zábavou.

Říká se, že každý chvilku tahá pilku. Přeju Barceloně ať si užije svůj úspěch, který v posledních letech zažívá. Barcelona před 15 lety nebyla zdaleka tak úspešná. Předpokládám, že za 10 let může být Barcelona ve Španělsku až třetím týmem, přesně tak jako tomu bylo před 15lety. To je prostě fotbal. LFC za období 2000-2010 získal několik významných trofejí. FA Cup, Uefa Cup, pohár pro vítěze Champions League. To není zas tak málo. V posledních letech přišel mírný ústup z vydobytých pozic, tomu napomohly určité problémy s majitely ze zámoří, kteří fotbal možná ani nikdy nehráli, ale to se může změnit.

Věřím, že LFC se zmátoří a postupem času získá do klubové vitríny opět nějaký významný pohár a fanoušci budou o kousek hrdější na svůj klub. Ikdyž po poravdě musím říct, že trofeje či úspěchy by neměly být násobitelem fanouškovské hrdosti, ikdyž tomu tak často bývá. Jsem hrdý na LFC proto, že má za sebou kus historie, která je spojena s mým životem, mám s klubem spjato mnoho krásných vzpomínek a to nijak pár proher v sezoně nezmění. To je můj smysl fandění – užít si to.

Abych se vrátil ještě k otázce, dnes je fotbal velký byznys. Ve světovém fotbale a obzvláště v PL jsme byli v poslední době svědky přílivu gigantických investic, které např. Citizens vyhoupli do čela. Pro mě je tato cesta svým způsobem utrpením. Samozřejmě viděl bych rád po Anfieldu běhat ta největší světová esa, ale uznej příteli, chtěl bys mít v týmu Ballotelliho a dozvídat se každé druhé ráno o jeho novém prohřešku? Pro mě má větší hodnotu hráč, který je spjatý s klubem, nosí ho v srdci, má určitý morální kredit, proto oceňuji hráče jako je Steven nebo Jamie. O takových hráčích se může Manchestru City jen zdát.

Chceš něco vzkázat česko-slovenským fanouškům LFC?

Přátelé, vybrali jste si ten nejlepší možný klub, toho si važte. S některými z vás jsem se setkal v Liberci či Praze při evropských pohárech. Bylo to moc fajn. Společně jsme vytvořili našim borcům báječnou kulisu. Tyto večery si moc dobře pamatuji, byli jste skvělí a moho legrace jsme si tenkrát užili. Přeji vám a i vašemu fanouškovskému webu jen to nejlepší.

Jsme jedna velká rodina. Liverpool FC má fanoušky po celém světě a to svědčí o velikosti LFC. I vy jste součástí tohoto fenoménu a díky vám má LFC ty nejlepší fans. Netrapte se prohranými zápasy, užívejte si tu možnost být součástí nečeho neopakovatelného. Pro mnohé z vás, stejně tak jako pro mě už není cesta zpět.

Nikdy jsem nelitoval, že jsem upsal svou duši týmu ze severu Anglie. Přeji vám, ať vám přináší LFC radost do života, stejně tak jako mě. Bylo mi ctí se s vámi podělit o mých zážitcích spojených s LFC, jistě máte také hromadu zážitků, při kterých jste se cítili šťastnými a tak to má být.

You must be logged in to post a comment Login

Leave a Reply